Příkaz IF se používá ke kontrolování toku kódu hlavně při operacích, kde provádíme nějaké zásahy do db (DDL, DML operace) – třeba procedury. Můžete si ho celkem jednoduše splést s CASE příkazem. Chybou bývá, že se snažíme psát IF do klauzule SELECT, což je chyba.

Dotaz kde byste použili IF v příkazu SELECT vám určitě nebude fungovat a vyvolá chybovou hlášku – Incorrect syntax near the keyword IF

SELECT IF 1=1 THEN 'Ahoj'

IF se do SELECT klauzule nedává, od toho je příkaz CASE (viz. článek o CASE)

SYNTAXE T-SQL IF příkazu

Začínáme příkazem IF a potom hned definicí podmínky. V případě, že je podmínka Pravdivá, provede se příkaz následující za IF a pokud ne provede se příkaz za ELSE.

IF podmínka
   ...příkaz, který se provede pokud je hodnota podmínky TRUE;

ELSE
  ...příkaz, který se provede pokud je podmínka v IF FALSE;

Tato syntaxe bude fungovat, ale optimálnější je ohraničit jednotlivé příkazy transakcí BEGIN END klauzulí:

IF podmínka
  BEGIN
     ...příkaz, který se provede pokud je hodnota podmínky TRUE
  END;
ELSE
  BEGIN
     ...příkaz, který se provede pokud je podmínka v IF FALSE
  END;

V příkazu sql IF nepíšeme “THEN”. Příkaz neumí ani ELSEIF a pokud bychom chtěli testovat více podmínek, musíme větvit nebo použít několik IF za sebou.